close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslední růže

29. ledna 2009 v 10:53 | Vladimír Znamenák
Z knihy "Faunova paleta"

Poslední růže
Na kopci za vesnicí vylétl do oblak první posel podzimu. Malé dětské ruce tu na provázku vypustily do větru barevného draka s dlouhým ohonem, který brázdí oblohu místo vlaštoviček. Listí na nedalekých stromech se zbarvilo do zlatožlutých, okrových a místy i rudě červených tónů. V zahrádkách pomalu odkvétají velké květy jiřin a jiřinek, na keříčcích růží jsou poslední poupata, která se tam venku jen ztěží rozvinou. Do vesnice se zrána vkrádají mlhy a s nimi chlad, který vždy kolem poledne jen těžko zahání zubaté slunce. Léto je nenávratně pryč a dokonce i půvaby podzimu s hřejivým babím létem a se sklizní úrody z polí a sadů už ustoupilo do pozadí.
Je to jako v lidském životě. Mládí odešlo, mužný věk se pomalu nachýlil k podzimu a ten podzim je už jen smutným předznamenáním zimy.
Však tak plyne čas.
Když ve Florencii postavili na náměstí novou sochu Michelangela, krásného nahatého Davida, za nocí přicházely stařeny a kamenovaly jej pro necudnost až nemravnost a při tom výhružně nabádaly karatele svých skutků k počestnosti.
Zapomněly.
Zapomněly na čas mladosti, krásy a všech milostných vášní těla. Zapomněly na lásku a tím i na všechny muže, kteří prošli jejich životem. A zapomenout se dá na všechno. Snad to bezútěšné stáří je přivedlo až k těmto neblahým činům.
A tak těm, kteří žili a žili po svém a plně, zůstávají na mládí a mužný věk zralosti vedle těch horších i příjemné vzpomínky. Právě ty je jednou na sklonku života budou hřát v chladu nevlídných dnů a nocí. Těm přeji, aby před nimi, v čase, jenž připadne stáří, jako ve filmu defilovala krásná dívčí i plně ženská těla, rozkošné milostné hrádky i vášnivá milování života.
Nevadí, že venku se k ránu jiskřivé kapky rosy proměňují v první přímrazky, kterým jen ztěží odolávají poslední podzimní květy. Však skutečnost, že s odcházejícím podzimem zbělají stromy, pole a louky stejně jako stařecké vlasy, je krutá, leč neodvratná. A tak jen ten, kdo dokázal přijímat všechny dary i příkoří svých dnů, ať co nejdříve zachrání to poslední růžové poupátko, aby se v teple příjemně vytopeného pokoje rozvinulo do plné krásy, a pak ať daruje tu poslední růži hezké ženě, byť by se mu třásly ruce i kolena.
Ten jistě i zimu přijme jako dar přírody a života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 30. ledna 2009 v 23:10 | Reagovat

Je to moc hezky udělané:)

2 Petra Petra | 30. ledna 2009 v 23:13 | Reagovat

..myslím tím úplně všechno

3 Lady Lady | 1. února 2009 v 12:33 | Reagovat

tak krásně dokáže psát jen člověk, který ví, co je láska a vášeň.

4 Vacicka Vacicka | Web | 19. května 2009 v 19:57 | Reagovat

Hustý.........

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama